1. hlavní mise

Ve stázi se vám sny nezdají. Je to jako po flašce tequilly nebo pořádný nakládačce. Stejně sem se cítil když sem se probudil. Na půl oka spatřím seržanta Greera jak se nade mnou sklání a snaží se mě postavit na nohy. "Jak se cítíte desátníku?" ptá se mě seržant. "Jako bych vypil půlku hospody u nás doma" odpovídám protahujíc si celé tělo ztuhlé dlouhým spánkem. "Tak to máte štěstí že jste nevypil i tu druhou půlku" žertuje seržant. "Tak jo Davide, jděte na ošetřovnu na kontrolu a potom na jídelnu něco pojíst." "To už jsme doletěli do další galaxie?" ptám se s nadějí lepšího jídla nalezeného na zdejších planetách. "Bohužel desátníku vystoupili jsme z FTL o rok dříve. Elie říkal něco o závadě na pohonu. S Rushem se to ted snaží pořešit " utnul mé naděje seržant. "Až se najíte nafasujte ve zbrojnici zbraň a hlaste se v místnosti s bránou." "Provedu" odpověděl sem a vydaje se na ošetřovnu sem v duchu přemýšlel jak tohle asi dopadne.
Po bezproblémové kontrole na ošetřovně a jídlu složeného ze sucharů, masa z konzervy a zeleniny, jsem se vydal na cestu ke zbrojnici. Cestou jsem zaslechl, že se Ellie a Rush rozhodli ušetřit energii tím že vypnou všechny systémy podpory života až na pár sekcí kolem brány. Došel sem do zbrojnice kterou střežili des. Danny a Baras. Pobral sem pistoli, M16 + 2 zásobníky od každé zbraně a spěchal sem do místnosti s bránou. Tam se již soustředila asi polovina civilistů společně s několika vojáky jako ostrahou. Bylo viděl že civilisté jsou nespokojeni a vojáci mají co dělat aby je zklidnili. Por. Jamesová mi rozkázala hlídat u dvěří naproti bráně a nikoho nepouštět ven.

Jestli chceš citovat avatar tak je to jako po flašce tequilly a po výprasku
Rush

(nejdřív bych chtěl říct že tahle hra se dostala do slepého bodu a já se pokusím dostat se dál)

zatím co jsem přihlížel tomu co se dělo v místnosti s bránou Rush připravil komunikační kameny a pokusil se spojit se zemí, ale nikdo tam nebyl spojenej, byla to sice škoda, ale to se dalo čekat. Ještě že měl Deren ještě jeden plán v záloze který by vytočil hvězdnou bránu a dostal by se na nějakou předsunutou loď nebo popřípadě na nějakou planetu na okraji jedné ze dvou galaxií tak Brody nechal napustit vzduchem chodbu vedle místnosti s bránou a dostali se tam 2 lidi v skafandru. Po pár minutách když jsme otvřeli stabilní červí díru jen tak tak než se nám vyčerpala všechen zbytek energie se dostali na nějaké místo na lodi na, který byli modráci, kteří se už za ten ? let dokázali naučit ovládat hvězdnou bránu a uvězdnili Greera a Scota a letěli k destiny. Modráci řekl jsem rochu překvapeně ale spíž jsem to vykřikl až se ně lekli. Rushe ale napadl hodně zajímaví plán že by jsme mohli přepadnout tu loď a získat energii na to young dodal a rovnou by jsi tam mohl jít ty jako návnada a pousmál se. Rush byl sice naštvanej ale taky se zasmál a dodal že bude u destiny jako "poslední záchrana" a je stále pripojen ke komunikačním kamenům se Zemí.

(teť můžete pokračovat (navrhnul jsem vám 2 cesty vyberte si))

OFF: Díky některým pasážím, které jsem trochu nechápal jsem několik minut vynechal (respektive od zajetí scotta a greera až přes organizaci týmu až po "nalodění se" na lod modráku)


Ihned jsem doběhl ke dveřím a zajistil tak svůj sektor, abych mohl v případě potíží krýt ostatní. Když už bylo zcela jasné že jsme zde všichni kdo sem byl vyslán proběhla kolem mě Jamesová a po otevření dveří jsem šel jako první abych včas upozornil na nebezpečí. S karabinou M4 namířenou před sebe a pomalou chůzi jsem došel až k další křizovatce chodeb. Poklekl jsem a očima sledoval dění všude přede mnou. Sluch jsem měl napnutý abych slyšel blížící se nebezpečí a tak upozornil včas všechny za mnou. I když Jamesová udílela pokyny šeptem pár slov jsem zachytil, ale díký soustředěnosti na něco jiného jsem nechápal o co šlo.
"Takže jo Grayi, ved nás," popíchl mě Harper šeptem a čekal na mojí reakci.
"Jak se tu mám vyznat, když jsem tu poprvé v životě si myslíš že sem jezdím na dovolenou?!" odvětil jsem trochu arogantně a na chvilku se na něj otočil.
"Pokusím se vás navigovat." odvětil věděc co šel s námi v týmu a měl být jako technicko věděcká podpora. Jeho tvář jsem znal, ale to jméno jsem si nemohl nikdy zapamatovat i když nebylo složité.
"Tak jdeme, Harpere, navigace zády," sdělil jsem mu můj požadavek a zároven naší techniku sehranosti. Vstal jsem a následně ucítil ruku Harpera na svém pravém rameni. Vyrazil jsem kupředu a snažil se nevnímat šepot toho vědce jak udílí směr Harperovi, který mě dotyky různých prstů své ruky naviguje kudy jít. Pořád jsem pokračoval chladnou chůzí dopředu a doufal že to k vysvobození našich společníků nebude daleko. Na chvilku mě napadla myšlenka jak si povede druhý tým, ale to jsem udělal chybu. Kolega za mnou mě však zachránil, když mě silně stikl za rameno a trochu stáhl dozadu. Okamžitě jsem zaklekl a zacílil. Několik metrů před námi prošel jeden z rasy ne zrovna přátelských stvoření a zmizel v další chodbě. Blbce sleduj terén a soustřed se!! vynadal jsem si a ulevil si zároven.
"To bylo o chlup, jdem dál," Odvětil jsem a stoupnul jsem si, abych pokračoval dál.

SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
vSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
vSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM
SPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAMSPAM

nespamuj to (a já myslel že konečně po té dlouhé odmlčce někdo napsal příběh)

já přiběh napsal ale nějaky po*rany ******* mi ho smazal(proto sem se naštval a začal spamovat).

Takže, potom co nečekaně přišla pomoc z SGC a přinesli pár zpm tak mě napadlo. Jak je připojíme? Ale s tim už oni počítali protože vzali divnej přístroj podobnej jakej měli na vytočení brány do pegasu ,do kderýho se zapojí kabelem do lodi. Když loď měla dost energie tak bylo po jednom problému ale ještě jsme museli zachránit seržanta greera a podplukovníka scota. Bohužel jsem ale nešel jsem v týmu kterej se tam vydal ale tým se vrátilbrzo a prynesl pár (modráckých) věcí na čtení myslenek a další . Poté loď hlasitě zahučela zapnul se FTL a destiny vzletěla. Já šel za mím kamarádem a zeptal jsem se ho jak se vrátíme a na to co se změnilo. pousmál se a řekl : No v jedné bedně máme podobný přístroj jako ten co nás sem dostal takže se můžeme vrátit domů.

Bílá záře, chlad a pocit prázdnoty. To je vše, co si pamatuji. Vím kdo jsem, ale jak jsem se sem dostal a co se dělo před tím... jako bych narazil hlavou na kámen a ztratil paměť. Všechny mé vzpomínky pohltila tma.
Sedím v raketoplánu v pilotním křesle, což je dost zvláštní, protože s raketoplánem létat vlastně vůbec neumím. Nikdo jiný, jen já. Já a tma všude, kam se podívám. Tma a prázdný vesmír. Z jednoho okna vidím velkou galaxii, z druhého vidím další a mezi nimi... ,,Pro boha", pomyslel jsem si:,, vždyť to je Destiny!!! Kdybych si jen mohl vzpomenout jak jsem se dostal do raketoplánu a odletěl pryč."
,,No nic. Teď se ale musím vrátit zpátky na loď. Zjistit co se děje. Proč je Destiny ve volném prostoru mezi galaxiemi?" Zmáčkl jsem komunikační tlačítko, abych jim dal o sobě vědět. Z mikrofonu dlouho vycházel šumivý zvuk a mě najednou nenapadlo nic, co bych měl říct. Najednou jsem promluvil:,,Haló, Destiny!!! Slyšíte mě někdo???". Chvíli jsem čekal, nikdo však neodpovídal. Zkusil jsem to pro to znovu:,,Destiny, slyšíte mě??? Nevím jak jsem se sem dostal a ani proč jsem sám, ale bylo by dobré, kdyby jste mi odpověděli, prosím, chtěl bych přistát.... Destiny, Slyšíte mě??? Tady sergeant Riley!!!"

to jsme jako skončili ??