1. hlavní mise

Rekapitulace posledního seriálového dílů.
Elie navrhl řešení situace s drony. Za pomoci stázových komor se rozhodnou přeskočit tři roky letu v FTL skrze galaxii dronů a probudit se u první brány v další galaxii. Vyskytl se malý problém, poslední stázová komora nefunguje, a tak se Elie rozhodne zůstat jediný kdo není ve stázi. Má pouze dva týdny na to, aby našel řešení jak zapnout i poslední stázovou a zachránit se.

Pokračování
Ve volném vesmíru se otevírá FTL okno a vylétá z něj Destiny. Kolem není nic, vystoupila v prázdnu mezi galaxiemi. Nedaleko je však vidět světlo další galaxie. Světla na Destiny se pomalu začínají rozsvěcet, až k místnostem se stázovými komorami. Skrze sklo vidíme Elie. Sklo najednou vyjede nahoru a Elie se probudí.

"Plukovníku. Plukovníku jste v pořádku??" uslyšel jsem Eliho hlas a otevřel jsem oči. Byly tam Rush a Elie
"Jo je mi fajn. Co ostatní? Už jste je probrali?" zeptal jsem se na to první co mě napadlo.
"Ne. Máme totiž menší problém." - prohlásil Elie tónem, který nevzbuzoval moc nadšení. - "Nevyskočily jsme tam kde jsme měli."
"Co se stalo?" zeptal jsem a vylezl jsem ze stázové komory.
"FTL pohon má poruchu. Zatím nevíme jakou, ale byla natolik vážná, abychom museli vystoupit z FTL. Energie máme zatím dost, ale stázové komory se vypínají automaticky a podpora života čerpá příliš energie. Pokud neskočíme do dvanácti hodin uvízli jsme." upřesnil Rush a odešel k jedné z ovládacích konzolí.
"Tak přestaňte probírat lidi. Pak nebudeme zatěžovat podporu života." řekl jsem hned po tom, co jsem vylezl ven a došel k němu.
"To bohužel není možné, jakmile naběhla podpora života shořelo jedno z napájecích relé pro stázové komory. Proces probuzení začal automaticky. Dalo se čekat že taková zátěž na napájení stázových komor bude mít následky, jen přišli v nevhodnou dobu. " ponuře se pousmál a pokračoval v mačkání kláves.
Elie zrovna vytahoval dalšího člověka z komory, ale řekl jsem si že bude lepší, když bude pracovat na FTL " Elie, běž na můstek a začni řešit náš problém s FTL. Já se postarám o probouzející."
Na to Elie odešel z místnosti a já s Rushem jsme pokračovaly v probouzení lidí.
"Plukovníku, navrhuji poslat všechny schopné lidi za Eliem, aby mu pomohli s opravami motorů." řekl Rush.

Vidím, jak se zavírají dveře a naproti mě stojí Elie a usmívá se a pak, v dalším okamžiku se dveře otvírají, Elie je však pryč. Kde to vlastně jsem? Co tu dělám? co dělám v komoře?. Moment komora, tohle je stázová komora Destiny. Ano už si vzpomínám, asi jsme namístě.... "Dale? Jsi vpohodě? Dale?!" ... nebo se něco pokazilo. "Jo, jo jsem v pořádku, jen jsem zmatený dej mi chvilku... A přestaň mi svítit do očí Brody!". "Jo promiň." "Takže už jsme tam?" "Zřejmě ne,..." vyšel jsem z komory"...zajdi si za TJ a pak se knám přidej k můstku. Dozvíš se víc." "Říkám že mi je fajn. Jdu s tebou." "No, musím si ještě odskočit takže jdi napřed a sejdeme se na můstku." "Jasně." Kývnul jsem Brodymu a protáhnul jsem se. Přestože to byla pro mě jen chvilička, mé tělo je neuvěřitelně ztuhlé, připadám si jako bych vážil tuny. Pomalým krokem jsem vyšel k můstku.

Procházel jsem chodbami Destiny jako by to bylo včera, vlastně pro mě to bylo včera. Pořád nemohu uvěřit, že to jsou už tři roky co jsem tudma šel do stáze. Mám v tom teď nějak zmatek. Je to velmy matoucí pocit, Aaa bože, připadám si jako z kamene. Došel jsem k můstku, zmáčkl jsem knoflík a dveře se otevřely. Vešel jsem do místnosti, kromě starých známých panelů tu seděl Elie a Rush, Brody ještě nepřišel. Za okny velícího můstku byl vidět vesmír, ovšem holý vesmír, nebyly jsme v FTL, ale nebyly jsme ani v další Galaxii. Takže jsem měl pravdu, něco se pokazilo. Koukl jsem na Rushe s Eliem. O něčem debatovaly. "Co se stalo?" Zeptal jsem se, zatím co jsem scházel poslední schod menších schodů na můstku...

Dveře stázové komory se otevřou ,ale nikdo předemnou nebyl.Najednou se objevil jeden z doktorů..."je vám něco?je vám dobře?" "Ano."odpovím trochu zmateně."Co se tu děje proč tu všichni tak běhají?" "Plukovník Young říkal že máme poškozený FTL ,ale víc nám neřekl.Musim se podívat na ostatní jestli jsou v pořádku." "Jo,jasně běž!"rukou mu naznačím aby odešel.Jdu chodbou a dívám se na ten zmatek který je všude okolo .Najednou uvídím Tamaru vedoucí ošetřovny a vedle ní pár pacientů..."Co se jim stalo?" "To ty stázové komory někomu nedělají dobře.Mají bolesti hlavy a cití se unavený..."já myslel že stázové komory jsou bezpečné...najednou slyším plukovníka Younga jak řve: "Co tu děláte přestantě se koukat a jděte pomoc s opravami FTL!!"nejdřív jsem byl překvapený ,ale bylo vidět že plukovník nemá dobrou náladu a tak jsem rychle běžel pomoct s opravami.Když jsem došel do řídící místnosti uviděl mě Rush "Rychle se běž podívat na stav energie a pokusite se minimalizovat energetické ztráty!" chtěl jsem říct že mi plukovník dal rozkaz abych pomohl s opravami motoru ,ale Rush okamžitě odešel.Došel jsem k ovládacímu panelu a začal jsem koukat na data o energii "Co to sakra je?" řekl jsem potichu.Ukazovalo mi nesmyslná data.Myslel jsem si že to je asi chyba ,ale jen pro jistotu jsem to šel skontrolovat k vedlejšímu ovládacímu panelu, který byl ve vedlejší chodbě.Najednou se světla ztlumila .Vzal jsem vysílačku..."Elie si tam?Rush ozvěte se!" "Tady Elie.Co se děje?" právě jsem došel k panelu "Ztlumila se světla a v některých částích jsou vyputá" "čekej pokusím se to opravit" asi po třiceti vteřinách začali světla svítit normálně.Najednou panel upozorní na zvýšenou spotřebu elektřiny... "Co zas děláte?Panel ukazuje zvýšenou elektrickou spotřebu." "My nic,energie se prostě strácí"
odpoví překvapeně."Vypočítal jsem že motory musíme opravit do 12 hodin ale jestli nesnížíme spotřebu energie bude to o dost mín!"
povzdechl jsem si.

Proč se všechno musí pokazit?!Sakra to je zase den...

Probouzím se ve stázové komoře, naproti mně vidím obrys postavy, ale nevím kdo to je. Aha, oči si po tom tříletém spánku asi musí zvyknout na světlo. Ale za chvíli už vidím normálně a poznávám že ta postava naproti mně je poručík Scott."Haló, není vám nic?"
"Ne, je mi fajn jen jsem trochu rozlámaná a zmatená." Teď jsem si vzpomněla, že říkali,že to celé bude riskantní!"Co se děje, vystoupili jsme z FTL tam kde jsme měli?" "No, podle toho co je vidět z okna, a toho, že Rush, Eli a ostatní experti hned po probuzení dost nervózně běželi na můstek, tak nejspíš ne." Já sem čekala že se to pokazí. "Co, cože? Co je vidět z okna?" "Právě že nic, jsme mezi galaxiemi, lidi na můstku už zjišťují co se stalo." Hmm, je mi dobře, tak bych možná mohla s něčím pomoct. "Doktorko, vážně vám nic není? Někteří mají po probuzení ze stáze bolesti hlavy a tak podobně." "Ne vážně je mi dobře, nemohla bych s něčím pomoci?" "Jestli je vám dobře jak říkáte, mohla byste pomoci ostatním, ještě pořád se někdo probouzí, tak běže za nimi a těm co něco bude nasměrujte do ošetřovny atd., vy už budete vědět." To jsem zvědavá co se s lodí zase stalo, říkám si při cestě ke komorám, když jsme mezi galaxiemi, tak jsme určitě nespali 3 roky, ale teď už k práci. Když jsem šla k ostatním komorám narazila do mě Chloe. "Promiň, neviděla jsi Matta?" "Jo, zrovna pomáhá lidem ze stázových komor." Řekla jsem a pokračovala v práci.



Žádné později doplním nebude log již je napsán.
Jen výňatek s pravidel. V lozích není třeba používat barevného písma.
Rush

najednou se otevřou dveře čekal bych že mi bude zima ale není přiběhla ke mě doktorka a zeptala se mě jsem v pohodě a já jen mávnul rukou a řekl jsem jí že mi je dobře. Šel za někym kdo ví co se vlastně stalo ale nikdo tady už nebyl. když jsem se koukl na stázový komory jsou už všechny prázný tak rychle běžím k můsku se poptat co se vlastně stalo a cestou uvidím seržanta Greera"co se stalo? jseme na místě?" rekl jsem trochu rychle " ještě ne uvýzli jseme mezi galaxiemi" řek mi. Nachvíli jsem se zarazil a pak jsem se zeptal jestli chce z něčim pomoct "já nepotřebuju ale ostatní na ošetřovně potřebují pomoc ale teť mě nezdržuj mám důležitý úkol" Greer asi do mě vrazil a já asi spadl na zem. Moc si to nepamatuju ale probudil jsem se až na ošetřovně kde mi řekli že jsem měl trohu štěstí že jsem byl v stázoví komoře který se až tak hodně nestalo (Rozmrazování které je najednou dělá problémy). A doktorka mi řekla abych si odpočinul ale na to nebyl čas a chtěl jsem pomáhat protože jsem relatovně v pořádku tak mi doktorka dala baterku a řekla abych šel s ní.

Dodržuj pravidla gramatiky.
Rush

Seděl jsem na můstku u jedné z konzolí a znovu jsem si procházel údaje. Energie klesla za poslední hodinu 0 10%. „Plukovníku jak jste pokročili s těmi motory?“ „Skoro jsme nepokročili. Co se vlastně děje Rushi, na celé lodi zhasínají světla a některé sekce jsou nepřístupné.“ Ztrácíme energii.“Cože?! A to jste se mi to neobtěžoval sdělit dřív?“ Plukovníkovu otázku jsem raději přešel. Raději jsem vysvětlil co se s lodí vlastně děje.“Máme poruchu jednoho z fázových měničů pohonu. Nedokáže správně převádět tok energie do motorů. Pravděpodobně je poškozený a uniká z něj energie. ….Bohužel robot jeho výměnu provést nemůže. Jde o velmi choulostivou operaci, při níž bude nutné obejít sekundární energetické rozvody a deaktivovat hlavní jistič, což by mohlo být velice nebezpečné. Doporučuji motor odpojit a pokusit se skočit bez této sekce.“ Teď se do hovoru vložil Eli, který stál celou dobu vedle mě. „Nevím. Nemusela by nám vystačit energie.
Potom by jsme mohli uváznout nadobro. Zůstali by jsme bez energie mezi galaxiemi.“ „Energie začala klesat rychleji, informoval jsem ostatní, jen za náš rozhovor klesla o další tři procenta. Nevím jestli budeme mít dost času na opravu. " Když neuděláme nic uvízneme tu tak jako tak." Eli myslíš si, že stihneme opravit motory dřív než dojde energie?" „Jo." odpověděl Elli plukovníkovi. A je vymalováno. . Radši věří malímu klukovi, který teprve pře chvílý přestal poslouchat moje rozkazy. Ale raději jsem tuto myšlenku zahnal. „Rushi zeptal se? Myslíte si, že stihnete opravit ty motory včas?" „Ne." odpovědel jsem popravdě plukovníkovi. Dobře, začněte s těmi opravamy Eli." zavelel jako by mě vůbec neposlouchal, což asi opravdu nedělal.

Po té co Plukovník rozhodl přišel jsem k Eliemu a polohlasem zdělil svoje obavy. "Jak chcete ten článek opravit? Energie tak dlouho nevydrží a vy to víte, mohu zkusit ti získat více času ručním odpojení nepotřebných systémů a popřípadě, částečně regulovat energický tok. S odpojováním bych začal u obytných bloků, přes zbraňoví systém a dál ale tím můžem získat maxímálně o pár minut navíc." Elie se jen za rychlé chůze na mě jen otočil a řekl: "Něco už vymyslím, ziskej nám prozatím co nejvíc času dokážež." Začal jsem spomalovat svou chůzi až jsem se úplně zastavil, jen jsem kývnul Eliemu. Otočil jsem se na patě a bežel zpátky k můstku k řídícím panelů. "Ufff". Možná bych měl trošku zhubnout, funím jak stará bába. Když jsem doběhl k můstku, už tam byl Brody. Chytnul jsem ho za rameno a ve spěhu jsem ho vtáhnul dovnitř. "Pojď dělej máme práci!". Šel jsem ke své konzoli a on zas k té své. "Musíme povypínat co nejvíce nepotřebných systémů a ušetřit tak energie co jen to půjde." Brody se na mě podíval a spustil: "Začnu obytným sektorem." na čež jsem mu rázně odpověděl "Já se pokusím vypnou FTL, ovládání zatím nereáguje, čím dříve ho vypnem tím víc energie nám zůstane." Brody jen kývnul a pak jsme jen sklonily hlavy ke svým konzolím a dál do nich ťukaly důležité vypínací příkazy.
Ve spěhu jsem ho vtáhnul dovnitř. "Pojď dělej máme práci!".

Když jsem se probudil ze stáze bylo to jako kdybych vrazil hlavou o stůl.Ale za chvíli to přestalo a šel jsem k ovládací konzoli kde nikdo nestál,podival jsem se na jednu z nich a vyskakovali tam divne udaje o energii.Šel jsem na můstek zeptat se co se děje ale cestou jsem potkal okno a to mě ještě víc znepokojilo když jsem zahlédnul že jsme mezi galaxiemi.Teď už jsem nešel teď jsem běžel protože jsem se vážně lekl co se stalo cestou jsem potkal Elie který dost znepokojeně pochodoval z můstku pryč.´´Co se stalo.´´Zeptal jsem se.Eli odpovědel že jsme uvízli mezi galaxiemi a že nám klesá energie.Když jsem na můstek došel vyděl jsem plukovníka a zeptal jsem se co mám dělat protože jsem si nebyl jistý že tu pro mě je nějáká práce.Odpověděl že mám pravidelně kontrolovat únik energie odpověděl jsem´´Ano pane!´´A šel jsem ke konzoli.

Zrovna jsem odcházel z jídelny ,protože plukovník Young chtěl uklidnit posádku.Ty blbosti poslouchat nebudu.Myslim že ani plukovník nechce nic říkat ,ale začali kolovat nepravdivé informace a posádka začínala panikařit.Asi je musí někdo uklidnit.Když se zjistilo že fázový měnič pohonu je porouchaný začali tecnchnici kontrolovat další zařízení.Zjistilo se že ve špatné stavu je 31% vodičů ,ale naštěstí nemají zatím žadný vliv na běh FTL nebo dalších zařízení.Všichni vědí že v budoucnu by to mohl být velký problém.Šel jsem k můstku....Elie po dlouhé době vypadá štastný ,už asi jsou blízko s vyřešením problému s FTL.Nebo ne??Rush není příliš nadšený..."Tak jak to jde" "Už jsme možná našli způsob jak opravit FTL!" "možná..." odpoví Rush pesimisticky."Technici se už dali do oprav ale někdo bude muset vyjít ven a ještě udělat pár úprav." pokračuje Elie "Problém je že ve skafandru je to dost nepřístupný místo."dodá Rush."Právě vybíráme koho tam máme poslat."většinuo jsem pak Elie neposlouchal ,protože začal mluvit divnou řečí-matematickou řečí!Šel jsem zpátky do jídelny ,protože celý obytný sektor byl uzamčený.Neustále jsem myslel na vodiče a nevěděl jsem proč.Počak,počkat!už to mám na jedný planetě jsme našli dobře vodivý materiál.Kam jsme ho je dali.Asi do hlavního skladiště tam se dává skoro všechno...rycle jsem si to zapsal abych na to nezapoměl.V jídelně byl už poměrně klid.Že by to nakonec nebyl tak špatný den?Ale hned jak jsem na to pomyslel uslyšel jsem z vysílačky: "Prosím přidte na můstek potřebujeme tu pomoct." Já si dneska neodpočinu...když jsem přišel k můstku uviděl jsem technika."Co se děje?" "vidíte tenhle panel?Přes něj jde pár důležitých dat ,ale nefunguje!Spravíte to ?" " Jo , podívám se na to." chvilku se koukám a pak odkryju kryt a dívám se co může být špatně.Strčím tam ruku...Začínám se probouzet v ošetřovně."Ach,moje hlava"rychle přiběhne zdravotník "ležte!musíte odpočívat" píchne mi něco ruky a já během několika vteřin usínám...

Když už lékaři nepotřebovali mojí pomoc tak jsem šel do kuchyně. Měl jsem hlad ale když jsem tam šel vzpoměl jsem si že se uchovalo jen konzervované jídlo a toho bylo málo. Tak jsem šel na můstek za někym že jsem dostal nápad ale nejsem IT technik tak jsem někoho potřeboval potkal jem na můstku jen rushe který to nechtěl ani poslouchat protože byl stršně zaneprázněmej ale naštěstí tam přišel ještě Brody tak jsem mu řekl že když vypne proud od nepotřebných sekdcí tak ušetří energii a taky by ještě mohl napsat program který uchová minimální možné množství pro ftl aby se po opravě pak už nešel spoustit a mohl by ušetřit na podpoře života. Brody kolik nám ještě zbývá enrgie jsem potom řek a on na to že moc ne ale pokud do blízké doby neodletíme možná se tam už nedostaneme

Po proslovu plukovíka v jídelně jsem se šel podívat k bráně a jen tak zkontrolovat jestli není aspoň mizívé spojení mezi bránou a planetami v další galaxii.Přece jenom nebyli jsme moc daleko brána by dosáhnout mohla řekl jsem si,ale nic.Žádné spojení prostě nic.Náhle jsem si uvědomil že tyto tipy bran tak daleko nedosáhnou leda že by jsme měli velké množství energie ale to by musela být celá loď plně funkční a to není.Rozhodl jsem se že se pudu zeptat Elie jak nato jsme.“ Hodně bledě.“Odpověděl mi.Ale také říkal že mají plán na vypnutí nepotřebných sekci který navrhl Pippo.Řekl jsem hodně štěstí a šel na můstek za plukovníkem Youngem.Ten miřekl že si mám jít odpočinout protože si všiml že se stále ještě motám po probuzení z komory.Odpověděl jsem že pudu a šel jsem.Když jsem došel do své ubikace zahlédl jsem TJ že něco ošetřuje Methiusovi.Zeptal jsem se co se stalo a odpověděla že ho asi prokopala elektřina když spravoval panel na můstku.Doufám že se stoho vylíže řekl jsem a šel jsem dál.Došel jsem na ubikaci a začal přemýšlet jaké by to bylo kdyby mou rodnou panetu nikdy nenapadli Wrhaiti a já se nikdy nedostal na Atlantýdu.Protože moje dobrodružství které pravě teď prožívám na Destiny začalo právě tam když jsem potkal pana Woosleye který mi řekl že mě chtějí jako člena obranných sil na Icarus base.

Pokouším se zadat příkaz k vypnutí FTL, poslední čudlík dopadl a ozval se zamítací zvuk. Na dálku jsem se přepojil přes jinou konzoli, ale výsledek byl stejný. "Ghh" Vzdechnul jsem a sklopil hlavu, přemýšlel jsem, když vtom se na obrazovce objevilo okno diagnostiky, kterou jsem zadal. Jeden z porušených vodičů je u ovládání FTL. Pokud chceme FTL pro teď vypnout musíme to přemostit. Kouknul jsem přes konzoli na Brodyho a řekl: "Jak jsi na tom?","Obytný sektor je celý vypnutý, jen nouzová světla, zbraňoví systém jsem také vypnul. Pokles energie se tím zmenčil asi o jednu čtvrtinu, to nám dá tak o hodinu navíc víc ne. Jen se mi nedaří vypnout místnost s kameny". Pohledl jsem na svou konzoli. Konečně se bude hodit ten fígl od Rushe. Zmáčkl jsem dvě tlačítka a opustil konzoli. Brody se jen udivil "Jak jsi to udělal??" "Někdy ti to povím, teď pojď semnou, musíme přemostit jeden vodič abychom mohli vypnout FTL." "Nepůjdem ale ven, že ne?" Na to jsem se jen zasmál jak rád bych řekl že jo. Vzal jsem vysílačku a za chůze s Brody k FTL strojovně jsem začal vysílat: "Rushi, jsi tam? Rushi?", "Tady Rush co je?" Odvětil podrážděně Rush na druhém konci. "Víme jak vypnout FTl motor, musíme spravit jeden vodič, S Brody tam už jdeme. Buď te připraven na signál k vypnutí FTL." "Rozumím, Rush konec!". "Ten má zase náladu co Volkre?" "Teď to nereš a pojď ". Řekl jsem a zrychlil chůzi.

Zrovna jsem se hádal s Rushem o tom, že Elieho plán je moc riskantní, a že je tu stále možnost to zastavit, než vyhodí do vzduchu celou loď, když jedna z konzolí na můstku ožila a začala varovně pípat.
"Co se děje Rushi?!"
"Hladina energie začala klesat rychleji. A ne nevím proč!" řekl, dříve než jsem se ho stačil zeptat.
"Co to znamená? Budeme moci včas dokončit opravy motorů?"
"Možná ano, ale to není ten problém. Energie začala klesat rychleji, protože Destiny začala nabíjet štíty. Podle těchto údajů se k nám blíží velmi silná vlna nabité plazmy, pravděpodobně jde o nějaký druh vesmírné bouře." Chtěl ještě pokračovat, ale z vysílačky se ozval Volkerův hlas: "Víme jak vypnout FTL motory, buďte připraven je vypnout na náš signál. Volker konec"
"Rozumím, Rush konec!" ani na něj nezařval, že on je ten kdo tu velí. Ta bouře mu dělá opravdu starosti.
"Rushi, vydrží to štíty?!"
"Pravděpodobně ano, ale to není ten problém. Pokud nás ta vlna zasáhne, vyčerpá to naše energetické rezervy. Pokud včas neopravíme nebudeme moci skočit. Uvízneme tu."
No to si země děláte srandu, ne? Vzal jsem vysílačku a zavolal Elie.
"Elie, máme problém."
"Jo, konzole tady mi to taky hlásí. Vlna by ale neměla prorazit štíty."
Najednou se do našeho rozhovoru vložil Rush." Ne neprorazí, ale vyčerpá to naše energetické rezervy. Pokud se srazíme, nebudeme moci skočit. Jak daleko jste s opravami?"
"No, Brody a Volker opravují vodiče FTL, aby se dal vypnout. Potom nám zabere ještě tak hodinu obejít jističe a nahradit fázový měnič. Methius už je v pořádku právě spolu se mnou sestavuje náhradu. Spotřebovaly jsme na to, ale všechen supravodivý materiál co jsme měli."
"Elie, máte devadesát šest minut, než dojte ke srážce. Do té doby to musíte stihnout." řekl mu Rush, dřív než sem stačil cokoliv říct já. Že by počkal co řeknu já?
"Pošlu vám tam dolu každého, koho budu moci." povzbudil sem Eliho a ukončil jsem hovor.
"Rushi, běžte tam taky, a pomozte jim s tím. Já mezitím dojdu pro Chloe, aby vypočítala co nejkratší kurz k nejbližší bráně." Hned po tom, co jsem to řekl, Rush odešel z můstku a já tam zůstal sám. Rozhlédl jsem se po něm a pak jsem se podíval jedním z oken na prázdnotu před námi. Zastesklo se mi po domově, ale pak jsem si vzpomněl na Chloe a odešel jsem na ošetřovnu.

Nádhera, poslední mezi probuzenými, to naštve! "Kruci, ta hlava mě třeští, horší než kocovina": pomyslela jsem si. Poslední opozdilci mi vysvětlili co se děje, nebylo to ani tak těžké pochopit to z vypínajícího se osvětlení. Honem popadnu poslední vysílačku ze které ke mně mluví plukovník.(proč tak nahlas?) Poté se rozeběhnu k výtahu, naštěstí ho nevypnuli a pokračuji k Ohryzku (pozn. snad je to správně, pokud jsi to pamatuji z webizod...). "Brody, to jste asi nenechali schválně, co?" Načeš mi odpoví lehce podrážděným hlasem něco ve smyslu: "Co?" "Naše oblíbené červené světlo s ještě hezčím zvukem, pokusím se to vyřešit. Kdyby vás to zajímalo, je to místnost s kameny, al..." "Hej, hej, hej, to neni možný, tu jsem odpojoval." Vmísil se do hovoru Volker. "No, asi ne moc dobře.":odvětím.
Po pár minutách zápasení s příkazy se mi to konečně podařilo, naštěstí, protože tam začalo jít moc energie. Na druhou stranu, odpojit sekci nebylo moc nápadité... Ihned to oznamuji Volkerovi, který zápasí s vypínáním FTL, ale je vidět že se hnuli z místa. Je evidentně šťastný, že jsem pro zvýšila naše šance na přežití, sice o málo, ale přeci. "Průtok zbytečné energie ze zmenšil ještě o jednu pětinu,":Oznamuji do vysílačky, "Já tu zůstanu, alespoň jsem užitečná..."

Otočil jsem na ní když vysílačka utichla "Bezva Taylor, ale už na nic nešahej dobrá?" "Cože?" Nečekaně vykulila oči, tuhle moj reakci rozhodně nečekala. "Víš co, jestli chceš být užitečná bež nám urvat ještě poslední zbytky supravodivého materiálu, potřebujem přemostit tenhle kabel s vysokým napětím a nemůžem použít normální kabely, co nám zbyly protože by se přetavily." "Ech.. no dobrá hned jsem zpátky." Na to urychleně odešla. "Žádný supravodivý materiál nepotřebujem a ty to víš. Vůbec proč jsi na ní takhle hnusný? Tak jsi to pos*** a ona to napravila, se stává." Začal do mě rejpat Brody ..bože ty jsi ale naivní.. tuhle myšlenku jsem ale polknul ale naštvaně jsem na něj spustil. "Já jsem nic nepos***, místnost s kameny byla odpojena, sám si to viděl. Ta siréna nám hlásila něco jiného a teď ani nezjistíme co. A protože místnost s kameny byla odpojená, bůh ví co to vypnula. V tom lepším případě to byl jen maják..." "...a vtom horším nějaký klíčový systém" doplnil za mě Brody. "Ale co budeme tady dělat s tím materiálem? Je třeba jinde." začal se obávat. "Pokud jsi neslyšel, už žádný není. Podrž mi to tady.." Zacvaknul jsem poslední propojku a kabely se rozsvítily, teda jen některé. Zřejmě ty novější. Zapnul jsem vysílačku. "Tady Volker, ovládání jsme přemostily, můžete ho vypnout." chvili bylo ticho. Pak se ale ozval Rush "Vypínám FTL..." Energie v motorech FTL začala klesat, až spadla na úplnou nulu... vypnuly se. Strojovna se ztišila. Když najednou se rozsvítila konzole se kterou předchvíly pracovala Taylor. Okamžitě jsem k ní přiběhl abych zjistil co se děje. "Ale to né.." To snad neudělala... "ne ne ne ne ne..." pomalu jsem začínal panikařit. "Co je?" rychle ke mě přiběhl Brody. Kouknul na konzoli, ale v tom se rozběhl podsvětelný motor. "Jak to dokázala spsustit?? A odtud??" vyvaleně položil otázku, na kterou ale nečekal odpověď. V tom se ozvala vysílačka "Volkre!! Volkre co to tam sakra děláte!! Okamžitě to vypněte, máme tak 5 minut!!" "Já vím já vím!!" Spolu s Brodym jsme se snažily co nejrychleji vypnout tenhle zatracený příkaz, ale marně. Než jsme stihly něco udělat, podsvětelný motor se vypnul. Ale né díky nám, energie tímto okamžitě klesla na kritickou hranici držení štítů, protokoly destiny s okamžitou platností odpojila všechny systémy kromě podpory života a štítů. A teď můžem čekat na smrt Šáhnul jsem do zadní kapsy a nahmatal svojí malou baterku na klíče. I když jsem je už dávno nenosil, baterka si vždy hodí. "Volkre, Brody co se proboha stalo? Proč jste zapnuly podsvětelný motor? A jak to že nám energie zmizela tak rychle? Všechno je teď mrtvé, jediná fukční konzole je podle všeho na můstku." Na to jsem nervozně hlásil "Stala se.. ehm... nehoda která zapříčinila, že destiny spustila původní sekvenci jejího operačního systému." "Chcete mi říct, že jsme těch posledních 4 a půl minuty, co jsme ztrácely energi rychlostí blesku, vytvářely novou bránu??" "Tak nějak.." potvrdil jsem sklesle a tišeji Rushovi jeho dedukci. "Jak jsem již řekl, jediné místo kde stím něco zmůžem je můstek, okamžitě tam pojďte!" otevřel jsem ústa a chtěl odpovědět, ale Rush se znovu ozval: "A rychle!!!!" Na to jsme už radši nic neřekly a začaly se brodit temnotou destiny. Cesta zpátky bude trvat mnohem déle, neboť transportéry jsou samozřejmě odpojené. měl jsem jí prásknout, Rush by po mě aspoň neřval...


"Chcete mi říct, že jsme těch posledních 4 a půl minuty, co jsme ztrácely energi rychlostí blesku, vytvářely novou bránu??"

Ježkovy voči, jak to že jsem ze stáze venku.To už jsme tam, kde máme být?proletí mi hlavou. T.J. mě vytáhla ze stáze mezi prvníma, které měla na starosti. Pomohla mi zorientovat se v tom nenadálém zmatku. Chtěla po mě, abych zbylé z jejího seznamu probudila a pomohla jim. Když to dokončím mám jít za ní na ošetřovnu. Buzení lidiček ze stáze mi trvalo další 2 hodiny, pak jsem se konečně vydala na ošetřovnu.

Drž se toho co ostatní řekli před tebou, neuškodilo by kdyby si přidala pár řádek, log by měl mít hlavu a patu a posunout děj (alespoň minimálně) dopředu a i trocha fantazie by se do logu hodila.
Rush

Ležel jsem na posteli ve svém pokoji. Když jsem vylezl ze stáze, TJ se mě ptala, jestli jsem v pořádku.
"Ano, nic mi není." mi ještě nyní zněla v uších má odpověď. Přitom mi hlava tříštila víc a víc. Dobelhal jsem se do své ubikace a padl na postel. Sám sebe jsem přesvědčoval, že to nic není. Ale bolest se neustále stupňovala. Tnul jsem na posteli zuby, co to šlo. Ale nedalo se to vydržet.
Možná by mi pomohla nějaká práce. V momentě, kdy jsem pomyslel na práci zhasla veškerá světla kolem mě. Zmateně jsem se rozhlédl, vzal do ruky vysílačku a začal mluvit: "Tady nadporučík Beacon. Co se děje?" Ozval se Brody podivným hlasem: "To je v pořádku. Už se na tom pracuje, hned to bude zas fajn." Vědci jsou možná koumáci, ale lháři jsou příšerní. Uslyšel jsem několik hlasů lidí na chodbě. Výkřiky a občasné údery do zdi mi napověděly, že panikaří. Urychleně jsem vstal a vyběhl z pokoje. Na chodbě byl zástup lidí, kteří se cpali jeden přes druhého a volali po vysvětlení. Když jeden civilista vrazil pěstí do obličeje druhému zavolal jsem: "Hej, tak to by stačilo!" Přiběhl jsem k útočníkovi a stočil mu ruku za záda. Vykřikl bolestí. "Jste v pořádku" optal jsem se vrávorajícího. "Ano, nic to není..." "Jděte s tím na ošetřovnu!" přerušil jsem ho při pohledu na krvavý nos. "Co se vlastně děje?" začali na mě vykřikovat lidé z davu. "Já..." zasekl jsem se v půli slova. Chodbou se blížili další civilisté, už na první pohled mnohem agresivnější, než ti, co už tu byli. "Plukovníku," řekl jsem do vysílačky, "máme tady problém!"
"Nějakou jinou zprávu říkat neumíte?" ozval se zklamaně Young. "Tak o co jde?"
"Lidé panikaří...a všichni!" dodal jsem, když jsem zaslechl další přicházet z opačné strany chodby, než se blížili první.

Zapnula jsem vysílačku a s peprným nádechem zavolala Volkerovi. "Takže až příště budete chtít mluvit soukromě, vypněte i tu Brodyho vysílačku :-). A mimochodem tamtý konzole jsem se ani nedotkla." Proč je na mě tak hnusnej? "Naneštěstí pro tebe, transportéry nejsou v sekundárních systémech, takže jsem je nemohla vypnout a ANO, vypínala jsem JEN to. Nemůžeš to na mě hodit." Vytmavila jsem mu to. Když v tom jsem je potkala Brody se pokusil alespoň pousmát, ale Volker vypadal nějak sklesle. "Transportéry musel vypnout někdo jinej, promiň." "A co tu vůbec děláš ty?" : zeptal se Brody. No, možná že má tady Volker pravdu, asi za to můžu, tak chci jít pomoct. Jo mimochodem, slyšeli jste to? Prej "Máme tady problém!", to každej." Dodala jsem, abych odlehčila situaci, a hle, pomohlo to, Volker se pousmál. Je to člověk... Doběhli jsme na můstek kde se Rush, zatím marně, pokoušel tento "problémek" vyřešit. Vrhnu se k další z volných konzolí a pokouším se s tím něco udělat. Potom se kouknu na Rushe jak se u toho doslova potí a napadne mě doslova ďábelská myšlenka. Co když, Ne, to přeci ne! Naťukám pár klíčových hesel do konzole abych se přesvědčila jestli to je pravda. Sakra, je!
"Žádný systém není dokonalý." Povzdechnu si. "Asi se jí nelíbilo v karanténě." Ihned jsem dotázána od koho od Rushe a ta samá otázka byla směřována i od Brodyho. "Amandě Perryové." "Cože?" Jsem hned bombardována otázkani, ale tentokrát i od Volkera. "Přece od ní." A ukázuji na ní. "Co to k sakru děláš Amando?" "Snažím se vás dostat domů Nicku, tahle moje brána bude brát méně energie než všechny předchozí. A bez nutnosti mít zapnutou podporu života Destiny může dokončit misi..."

Rush vypadal velmi znepokojeně, Amanda mu zřejmě řekla něco co se mu nelíbilo.
"Amando, to nemůžeš, všechny by si nás zabila!" vykřikl zoufale Rush, nepoznávaje svoji lásku.
"Elie? Poslouchej, aktivoval se primární program Destiny, ten ale neměl pouze vyrobit novou bránu pro loď, ale zároveň zapnul program na ochranu mise! Destiny využívá Amandino vtělení pro komunikaci, jinak ale Rush mluví s lodí! Vidíš tamtu konzoly, běž k ní a zadej tenhle příkaz, vypne primární protokol."
Elie se najednou rozeběhl k jedné z aktivních konzolí a zadal nějaký příkaz. Světla se najednou rozsvítila, ale poněkud tlumeněji než předtím.
"Díky Ginn" zašeptal Elie do vzduchu
Pomalu my začala docházet trpělivost. "Co se tady ksakru děje?? Vysvětlíte mi to někdo konečně. Jo a mohly by jste začít tím, že mi vysvětlíte, jak se zapnul ten pitomej program?"
Rush se ozval jako první: "Destiny vyhodnotila bouři jako kritické ohrožení pro misi, to vedlo ke spuštění bezpečnostního balíčku, který obsahoval i primární protokol. Ten ochranný program jsme spolu s Eliem aktivovaly, pro případ nouze. Tohle jsme opravdu nečekali. Špatná zpráva je, že už nemáme energii na skok. Je nám jedno, jestli Volker s Brodym opravily včas." Dál už, ale nestihl pokračovat, protože mu do řeči vstoupil Elie.
"No možná, že máme. Skoro čtvrtina veškeré spotřeby jde do počítačových bank lodi. Ty nepřetržitě zaznamenávají data z vnitřních i vnějších senzorů. Myslím, že některé banky by jsme mohli odpojit, stejně tak jako vnitřní senzory a umělou gravitaci v nepoužívaných sekcích - mohli by jsme se shromáždit na několika místech a na zbytku lodi vše vypnout."
"No dobře, plukovníku, myslím, že tohle by šlo. Měly bychom rovnou začít. Brody, Volkere a vy ostatní si vemte na starost gravitaci a podporu života v prázdných sekcích a já s Eliem si vezmeme na starost senzory a počítače."
"Dobře Rushi, tak všichni do práce. Chloe, mohla by jsi jít pomoct TJ na ošetřovnu? Máme pořád spoustu těch, kterým probuzení ze stáze neudělalo zrovna moc dobře." Potom co jsem rozdal rozkazy jsem také odešel z můstku pomáhat shromáždit lidi v jídelně.
Šáhnul jsem k pasu pro vysílačku: "Scote, Greere, přijďte za mnou do jídelny a vemte sebou všechny co potkáte cestou."
"Rozkaz pane." zaznělo v odpovědi dvakrát z vysílačky.

Země před pěti hodinami:
"Generále, Destiny by měla za osmnáct hodin vyskočit z FTL. Doufejme, že se lidem ve stázi nic nestalo, nicméně, mohli bychom připravit zařízení."
Jack O´neil vzhlédl od stolu a usmál se na Woolseyho. "Tak sežeňte doktora McKaye a Carterovou, měli by se do toho pustit."
"Hned to zařídím."

Současný čas Země:
"Říkám vám, že jsou moc daleko na to, aby bylo možné vytvořit stabilní díru."
"Stačí dodat více energie, pak budeme moci poslat alespoň zásoby a vědecká data."

Sam a Rodney se hádají u brány, před kterou mezitím vyrostlo zařízení spojené s bránou. Všude v prostoru brány jsou vědci v bílých pláštích a něco dělají. Zařízení je jen o něco menší než brána a je pravděpodobně vyrobeno z naquadahu, nad centrálním panelem asgardského designu je nezasunutá dvojice ZPM. Před bránou, se také začínají hromadit zásoby, všechny ve stejných šedivých kontejnerech, jenom úplně ve předu před oním kruhovým zařízením je jedna vojenská bedna, je otevřená a vevnitř leží sada zvláštních přístrojů, mají sice pozemský design, ale jinak jsou naprosto odlišné od všeho co jsme kdy viděly.

"Nějaký problém plukovníku?"
"Generále, máme problém s energií. Dvě ZPM, nebudou stačit na vytvoření stabilní červí díry." Sam se očividně namáhá vysvětlit to O´neilovy tak, aby to pochopil.
"Dobře, ale s tím jsme počítali ne?"
"Ano, ale i tak budeme potřebovat více energie, než jsme předpokládaly. Pravděpodobně za to může nějaká anomálie mezi námi a Destiny."
"Ale to není ten hlavní problém, tohle zařízení je postaveno tak, že může čerpat energii pouze ze ZPM a všechna ostatní napájí naše lodě na frontě s Wraithy." Rodney se jak je vidět nezměnil ani trochu.
"Rodney, máme tam dvacet lodí, jedna to bez ZPM vydrží." uzemnil ho O´neil.

Jack pomalu odchází z prostoru brány. I dveře vypadají jinak, všechno na velení je teď nové, dokonce i zadávací středisko vypadá jinak - místo starých monitorů tam teď jsou tenké a průhledné obrazovky na kterých běží diagnostika brány. No, za ty tři roky se toho hodně změnilo.

Brody se zvednul a přešel ke konzoli k Eliemu, který zrovna odcházel. Pomalu se pustil do vypínání. Já jsem ale měl ještě něco na srdci. Přišel jsem k Rushovi. "Rushi, poslyš možná to je bláznivé, ale napadlo mě. Štíty by měli být schopné udržet loď pohromadě, až k nám přiletí bouře. Takže mě napadlo, že bychom mohli zvednou vyhlídky tím, že bychom se pokusily načerpat energii z té bouře. Bylo by třeba trošku Destiny nasměrovat, aby první věc do které Bouře narazí, byly nabíjecí články. Teoreticky bychom mohly použít směrové trysky raketoplánu abychom s lodí pohnuly. Jestli mi to dovolíte, rád bych se chtěl přesvětšit, zdy by to trysky raketoplánu zvládly a celkově proveditelnost tohoto manévru."chvilku bylo ticho ...konečně nějaký dobrý nápad... "Volkre, běžte uzavřít nepoužívané sekce a vypněte tu gravitaci. Rozuměl jste?! Teď není čas hrát si na vědce!" odvětil a řítil se ven z můstku. "Ale abych vás uklidnil, podívám se na to." ... no jasný a pak slízneš smetanu... "Dobrá už jdeme na to. Brody, budu ti hlásit uzavřené sekce." řekl jsem a začal jsem přes konzoli uzavírat, momentálně nepoužívané sekce. ... on si ověřuje mojí teorii a já tu musím dělat mravenčí práci... "Brody sekce technického podlaží je uzavřená. Můžež vypnout gravitaci." "Jasný!". Vzal jsem vysílačku a promluvil do ní: "Plukovníku, prosím, aby jste všechny přesunuly ze sekcí A, B a obytných ubikací k bráně z důvodů vypínání gravitace." "Rozumím, buďte na příjmu budeme vás informovat o stavu." "Rozumím, Volker konec." ... Co asi dělá ženuška moje milovaná...

Po menší potyčce, pár varovných úderech a vyhrožování střelením do nohy jsem konečně dav lidí uklidnil.
"Tak jo, teď se všichni přesuneme k bráně." reagoval jsem na Volkerův hlas ve vysílačce. "A kdo bude chtít něco říct, ať si to nechá pro sebe. Tak jdeme!"
S poslední osobou, která vešla do prostor s bránou jsem vzal vysílačku a řekl: "Volkere, obytné sekce na pravoboku jsou vylidněny," natáhnu ruku k tlačítku na zdi a se zavírajícími se dveřmi dodám: "a dveře zajištěny."
"Dobrá, vypínám tam gravitaci." ozve se v odpověď.
"Fajn, jdu pomoct s dalšími sekcemi." Otočím se a vyrazím dveřmi na opačné straně, než jsem přišel.
Loď se náhle začne chvět, ztratím rovnováhu a padám na zem. Držíc ji bolavé temeno řeknu prosebně do vysílačky: "Že to byly jen turbulence."
Odpoví mi Eli: "Jo, jen turbulence. Blížíme se k bouři."
"Je mi to jasný, musíme s tím přesunem pohnout."

Zdálky jako bych slyšel ženský hlas, který mě pobízel, abych se probral. Stejně jsem měl oči zavřené a na okamžik zaváhal, zda jsem nezaspal na ranní nástup. Otevřel jsem oči a chtěl prudce se zvednout, ale v úleku zapracovaly moje reflexy a já vyrazil kupředu. Na poslední chvíli když, jsem si všimnul nějaké překážky v cestě, rychle strkám ruce před sebe. To nezabránilo tomu, že jsem narazil na nějaké výsuvné dveře stázové komory, ve které jsem byl. Zase na mě někdo promluvil, ale přes ten úlek jsem téměř nerozuměl. Rozhlédl jsem se okolo sebe, ještě uvnitř komory načež se otevřely dveře. Vyšel jsem a zase se rozhlédl. Nezabránil jsem však tomu, že do mě narazila žena, která mě hlasem probouzela. S trochou mé nešikovnosti a trochu respektu k ní jsem zády upadl na zem a ona nechtěně na mě. Nastala chvilku trapná chvilka, jak pro mě tak i možná pro ni, ale ona na nic nečekala a odkulila se stranou a vstala. To jsem nechtěl, pardon, pardon
"Škoda, že jsem neměl kameru při sobě!" poznačil nahlas Harper, který ke mně přišel a pomohl mi na nohy. To ona už odkráčela pryč.
"To jsi nemohl Gravesovou sbalit, když už se naskytla taková příležitost?" přidal se do hovoru i Flores a mazácký mě poplácal po ramenu. No srandičky, srandičky, to je zase den. ušklíbnul jsem se a nenapadlo mě co na to vtipného říct.
"Nechcete radši udělat něco užitečnějšího než si ze mě utahovat?" trochu nakvašeně jsem prohodil jejich směrem. Co jsem se otočil, já spatřil nic neříkající pohled Gravesové na konci místnosti. Když se naše pohledy setkaly, odvrátila zrak a odešla z místnosti. Zatracená práce! zaklel jsem na svojí aktuální neschopnost, ale při odchodu z místnosti se to snažil vypustit z hlavy.


Dorazil jsem i s Harperem a Floresem do jídelny a já vybral jeden z několika volných stolků. Bylo tu jen pár lidí a tak tu místa bylo vcelku dost. Oni mezitím vzaly nějakou konzervu a vodu a došli ke mně. Překvapivě si vedle mě sedl i Folgar, který jen pokynul rukou na pozdrav.
"Tu máš, Grayi. Folgare jak se daří tvým starým kostem?" popíchl starocha po mé levici a smál se.
"Díkes," poděkoval jsem těm dvoum, ještě než Folgar odvětil.
"Kdybyste měli úctu k nám starým, tak bychom mohli Luciánům nakopat zadky už v samém počátku konfliktu." řekl lakonicky a zcela suše.
"A už je to tu zase, David nám chce vykládat svojí historku." uchechtl se Flores a napil se ze svého pohárku. Konzerva se pohnula, když jí Harper začal otvírat a obsah rozdělil na čtvrtiny, aby si každý z nás mohl něco málo dát k snědku.
"Gray, Floresi!" ozval se ostrý hlas seržanta Greera, který zrovna vstoupil do místnosti a zamířil rovnou k našemu stolu.
"Co se děje?" položil jsem otázku, aniž bych se ještě napil.
"Grayi vy máte být v místnosti s bránou, pokud se nepletu?!" Díval jsem se mu do tváře a váhal co na to odpovědět.
"No..... Ano seržante, mám," řekl jsem zdlouhavě a uvažoval co říct dál.
"Hned desátníku," popohnal mě Ron a já rychle do sebe hodil šálek vody a lehkým poklusem opustil jídelnu.

Dorazil jsem do jedné z místnosti na Destiny, kde byly uskladněny všechny zbraně. Ještě než jsem vstoupil dovnitř zdravím vojáky, kteří to tu střežili.
"Jdu si pro M4 a Berretu. Mám hlídat bránu," dodal jsem a vstoupil. Přešel jsem k jednomu stolu a vybral si zbraně. Pak si vzal dva zásobníky k pušce a tři k pistoli. Ještě jednou vše rychle překontroloval, zda jsou zásobníky plné a zbraně v pořádku a vydal jsem se k bráně. Chodbou jsem nikoho nepotkal, což mě udivilo, ale i přes současnou situaci, kterou jsem vůbec neznal, mě to starosti nepřidělávalo. Spěšnou chůzí jsem dorazil k bráně, kde už byl jeden voják.
"Zapomněl na hlídku? Občas je dobré si zapnout vysílačku," upozornila mě Gravesova a dál v klidu seděla na schůdkách, které vedly do patra. Já se ohlédl a zjistil, že moje vysílačka byla stále vypnutá od té doby, co jsem vešel do stáze.
"Díky, Ellise e tedy…“ radši jsem konec věty spolkl a šel obejít prostor. Vysílačku jsem si stejně nezapnul, protože nač plýtvat baterii, když její vysílačka je zapnutá a všechno info mi oznámí. Byl tu klid, velké ticho, které mi připomínalo život v Černobylu po 90. letech. Nikde nikdo nebyl a nic výjimečného se nedělo. Pohledem jsem těkal sem tam a přitom jsem chodil jak bludný Holanďan. Táhle hlídka byla docela nudná, ale tušil jsem, že je to potřeba. Čas ubíhal tak rychle a pro mě přesto pomalu. Proto jsem se posadil na druhé schůdky a začal přemítat, o čem s Gravesovou budu diskutovat. Než jsem se mohl odvážit něco říct, otevřely se jedny z bočních dveří a dovnitř začali vcházet civilisti i s několika vojáky jako doprovod. Co to?
"Dobrá, hlídejte je všechny zde, já jdu ještě pro ostatní!" ozval se hlas jednoho důstojníka, kterého jsem tak trochu znal. Ten mě zahlédl, udělil my další rozkaz.
"Postarejte se o to, aby se nikdo z téhle místnosti nevzdálil desátníku!"
"Ano pane!" stoupnul jsem si, ale to on už něco hlásil do vysílačky a zase odcházel. Že by nějaké problémy? Snad to nejsou zase ti Drony, to by znamenalo, že nejsme tam, kde se plánovalo. začaly se ve mě zmáhat pochybnosti, ale na paniku jsem nebyl stavěný, takže místo toho jsem přešel k jedněm dveřím a dával si pozor na některé jedince, kteří by mohli být nevypočitatelní.

"Volkre, všichni jsou v prostoru brány. Co máme dělat dále?" Ozval se hlas z vysílačky. "Čekejte, uzavřu sekce kolem vás. Místnost s branou a velitelský můstek budou teď jediná místa s gravitací, světlem, vzduchem a celkově s podporou života." odpověděl jsem a nacvakal uzavírající příkazy, pote jsme s Brodym začaly vypínat všechno kromě těch dvou místností. ...doufám, že se tam nikomu nebude teď chtít na záchod... zasmál jsem se v duchu. Chvilku nám ještě trvalo, než jsme vyply všechno. Koukl jsem na stav energie a pak na Elieho. "To nebude stačit." sputil Rush. Bohužel měl pravdu, energie potřebná ke skoku je větší než tu co máme asi o polovinu, možná i o trochu víc. Jen jsem seděl a čekal co bude dál. Stejně asi jako plukovník.

DODRŽUJ U LOGŮ PŘEDEPSANOU MINIMÁLNÍ DÉLKU A PRAVIDLA PRAVOPISU.

dík no